Reprezentační devatenáctka válčila s dvacítkama. Indián Soukup: Ukázali nám mezery

Klání to ovšem bylo atypické, v Ostravě se totiž sešly celky české devatenáctky i dvacítky, stejné výběry poslali i Finové, pouze dvacítku pak Švédové. Mladí Češi sice bojovali, co to šlo, avšak zapsali pouze nezdary.

Přestože v prvním duelu začali dobře a proti starším Švédům ovládli úvodní část 1:0, nakonec padli 1:5. Se staršími Finy přišel nezdar 2:8 a až se stejně staršími hráči země tisíce jezer vybojovali alespoň bod po nezdaru v nájezdech 2:3, cenné je i smazání náskoku soupeře 0:2.

V dresu se lvíčkem na hrudi naskočili i indiáni Marek Soukup, který zápas gól ve druhém střetnutí, Alexandr Remeš, který v prvním a třetím asistoval a obránce Matěj Houdek.

Marek Soukup
Marku, jak celý celý kemp zhodnotit?
Na kemp jsem původně neměl ani jet, byl jsem mezi náhradníky. V neděli odpoledne mi manažer zavolal, že jeden kluk se omluvil a já byl povolaný do rezervního týmu U19. Kemp jsme měli krátký, do zápasů jsme měli pouze tři tréninky, na strategii a souhru moc času nebylo. Tým jsme měli složený z hráčů hrajících v Česku, většina juniorské soutěže.

Jak popsat jednotlivé zápasy?
Ve středu jsme začali se Švédskou dvacítkou. Do utkání jsme nastoupili až se zbytečným respektem. V první části jsme vstřelili sice branku, to však bylo gólově vše z naší strany. Od druhé třetiny se Švédové zlepšili a v utkání už nás k ničemu nepustili. Druhé střetnutí jsme hráli proti finské dvacítce. Soupeř nás po celý zápas nepustil k téměř ničemu, byli o dvě třídy jinde než my. Soupeř nás převyšovali ve všech ohledech a kromě našich dvou gólových akcí si zápas pohlídali. Poslední duel jsme hostili vrstevníky z Finska a brzy jsme dostali dva rychlé góly. Po první třetině se naše hra zlepšila a hráli jsme vyrovnané utkání, bohužel jsme však prohráli na nájezdy.

Ve druhém jste se dokázal gólově prosadit...
Bylo to za stavu 1:7 při hře ve čtyřech. Podařilo se mi vystihnout rozehrávku soupeře, navést si kotouč z pravé strany před gólmana a zakončit mezi betony.

Jak bylo těžké s o rok staršími hráči?
Největší rozdíl byl v zápase proti finskému výběru U20. Soupeř byl výborně vybavený bruslařsky, technicky i silově. V útočném pásmu nás dokázali uzavřít na dvě minuty. Bylo to dobré srovnání s týmem s šestnácti draftovanými hráči. Ukázali nám naše mezery, na kterých musíme pracovat.

V týmu bylo i hodně Plzeňáků. To je asi vždy fajn, že?
Na turnaji jsme byli celkem čtyři hráči. S Matějem Houdkem a Alexandrem Remešem jsme hráli v devatenáctce, jediný Adam Dvořák se dostal do výběru U20. S Matějem a Adamem jsme cestovali do Poruby společně vlakem, což bylo fajn. V kabině jsme však žádné skupinky nedělali, bavili jsme se všichni se všemi.

V domácí juniorské soutěži se vám osobně daří, zvedá se i tým. Panuje spokojenost?
Vždy je na čem pracovat a v čem se zlepšovat. V lajně jsme si sedli skvěle a pomáháme si také přesilovými hrami, ze kterých dáváme hodně gólů. Do sezóny jsme ovšem nevstoupili dobře, ale postupně se výkony zlepšily. Ovšem do dobrých výkonů máme ještě rezervy.

Vysloužil jste si ale i pozvánku do A týmu...
Pan trenér Vojan mi poslal zprávu, že mám jít 17. října s A týmem na trénink. V tu chvíli mě však ani nenapadlo, že bych mohl již o den později odehrát svůj první extraligový zápas. Na tréninku jsem se objevil ve čtvrtém útoku a po skončení si mě trenéři zavolali a oznámili mi, že druhý den nastoupím. Byl jsem ohromně nadšený z této příležitosti. Kluci v kabině mi říkali, ať si zápas užiju a hraju to, co umím. Nijak zvlášť nervózní jsem ale nebyl.

V extralize jste od té doby zapsal asistenci, přijde brzy i první gól?
Bylo by to hezké, rád bych také pomohl týmu gólem, ale nejdříve bych chtěl si připsat ještě nějaké starty.

Jak jste na tom se silami? Přeci jenom ostatní využili reprezentační přestávku k oddychu...
Je to náročné, ale jsem rád, že jsem vytížený. Avšak jsem také v maturitním ročníku a kombinování hokeje a školy je o to náročnější.

Marku, děkujeme za rozhovor, ať se i nadále daří!

Foto: Ladislav Svěnčík a Aleš Krecl, Český hokej