Mazanec cítí, že má v Plzni rozdělanou práci

“K hokeji jsem se dostal v 1. třídě, kdy k nám pan Přibyl přišel dělat nábor. Chodil jsem hodně s mým nejstarším bráchou Milanem na veřejné bruslení a své bratry jsem často sledoval. Milan měl hodně odehráno, byl kapitánem v juniorech Jitexu a moc mě táhl k hokeji,” říká nejmladší ze tří bratrů David Mazanec. Písecký rodák dnes měří 190 centimetrů, ale během svých školních let patřil spíše mezi menší hráče. “Byl jsem hodně malý a na to jsem dost doplácel. Nikdy jsem v těchto kategoriích nepatřil k nejlepším. Všichni byli větší a rychlejší, já byl spíš takový hračička.”

Na vojně však Mazanec hodně vyrostl, zesílil a začal se dostávat do jiné pozice. “Lepšil jsem se a poslední rok v juniorech mě udělali kapitánem,” vzpomíná na sezónu, kterou považuje za svou nejúspěšnější. V kanadském bodování obránců celé juniorské extraligy skončil na čtvrtém místě, byť byl hráčem průměrného Písku. V sezóně 1996/97 dostával již také příležitost mezi dospělými, kde si zahrál v jednom týmu s bratrem Milanem. “Byl jsem tehdy s píseckým áčkem i na zájezdu ve Švýcarsku. Takové věci se už v dnešní době v Písku nepěstují.”

Svůj první velký zápas odehrál David Mazanec proti Karviné. “Prohrávali jsme 0:3 a poslali mě na led. Brácha vyhrál buly na mě a já od modré propálil všechno, co mi stálo v cestě,” říká Mazanec, který se vzápětí usmál nad vlastním klišé. Velký Mazancův večer ještě pokračoval. “Milan mi odblokoval hráče, přihrál a já dal druhý gól,” popisuje druhou spolupráci se svým bratrem Milanem. Karviná těsně před koncem utkání vedla v Písku 4:3, domácí se chystali hrát power-play a z hlediště se ozývaly pokřiky na trenéra, aby poslal Davida Mazance na led. Ten však dal přednost zkušenějším hráčům. “Bylo jasné, že půjdou zkušení. Tohle říkám jen jako perličku pro zasmání,” pokračuje v příběhu dobře naložený Mazanec.

Zápas proti Karviné ho vynesl až do titulku místního periodika Písecké postřehy. “ Psali tam `Já na bráchu, brácha na mě`. To byla první zmínka v novinách o tom, že existuju. Poprvé jsem vystoupil z bráchova stínu,” směje se. Bratr mu jeho první góly v soutěži přál. “Milan byl šťastný, že se i takový moták trefil do brány.”

Následující sezónu už absolvoval s A-týmem letní přípravu v Deštné, jenže v písecké obraně tehdy panovala velká konkurence. Muziku tu tvrdili Roman Žák, jenž později hrál extraligu v Karlových Varech, pozdější autor postupového gólu Liberce do extraligy Jan Kudrna či Petr Keller, jenž později musel po ošklivém zranění zanechat hokeje. Mazanec hrál spíše jen střídavě. “Vyhýbala se mi zranění, což je vždycky moc důležité. Ovšem v nabité sestavě nebylo lehké se prosadit.” Přesto si na své konto připsal mimořádně vydařený zápas v Havlíčkově Brodě. “Hrál jsem až od půlky. Můj první kontakt s pukem znamenal branku, druhým kontaktem jsem si připsal nahrávku, když jsem vyslal do sóla Kašpaříka. Při třetím střídání dala naše lajna znovu gól, ale tentokrát jsem se puku nedotkl,” usmívá se.

Mazanec tak jezdil často hrát zápasy do druholigových Benátek nad Jizerou. “Byl jsem rád, že můžu aspoň někde hrát, i když to moc povedené nebylo. Často jsem odtrénoval v Písku a teprve po tréninku mně oznámili, že budu večer hrát zápas za Benátky. Byl jsem mladý, rodiče mi půjčili auto, tak jsem vyrazil za dobrodružstvím třeba 200 kilometrů. Jel jsem třeba do Klášterce nad Ohří, Sokolova nebo Benátek nad Jizerou. Všechno to byly docela zájezdy. Vedení mě ale poslalo do Benátek, i když v okolí hrály druhou ligu i Milevsko, Tábor, Strakonice či Příbram. Já si však nestěžoval, hlavně jsem chtěl hrát,” vypráví o svých zážitcích z doby, kdy stál teprve na prahu dráhy profesionálního sportovce.

Natrvalo se Mazanec do sestavy prosadil až o rok později. “Dařilo se mi i herně a byl jsem spokojený,” říká. Spokojenost mu vydržela ovšem pouze do předvánočního zápasu v Opavě, v němž se ošklivě zranil. “Já a Petr Rozum jsme ve velké rychlosti dojížděli puk, zajel mi hokejkou mezi brusle a spadl jsem ramenem na mantinel a na led. Vykloubil jsem si rameno a prasklo mi pouzdro,” vzpomíná. “Tohle zranění hodně ovlivnilo můj hokejový život,” lituje Mazanec. O dva roky později se Mazanec s Rozumem v zápase potkali znovu a přišla odveta v podobě napadení holí a pěstí. “Naštěstí mě pak rozhodčí vyloučil do konce zápasu.”

Mazancovi lékaři po zranění zafixovali rameno a následovala dvouměsíční rehabilitace. “Rozcvičování bylo hrozné. Nemohl jsem natáhnout ruku, měl jsem strašně ztuhlé rameno.” Mazanec se nakonec ještě stihl vrátit na led a dohrát sezónu, ovšem mnohem více očekával od té příští. “Říkal jsem si, že se konečně dám dohromady a pořádně zapracuju i na fyzičce.” Rameno drželo až do zápasu s Jihlavou. “V tom zápase na mě spadl stokilový Leoš Pípa a vypadlo mi to znovu.” Sezónu dohrál, ale rameno mu často vypadávalo. “Třeba při tréninku jsem se chystal na střelu a vypadlo mi rameno. Pak už to ani nebolelo, vazy byly už hodně vytahané.” Mazanec měl v sezóně střídavý start do Českých Budějovic, ovšem kvůli zranění se tam neobjevil ani jednou. Po skončení sezóny absolvoval v Písku operaci ramene. “Dá se říci, že se povedla. Rameno drželo až do letošní sezóny.” V sezóně 2000/01 měl povolen střídavý start do Plzně, ovšem ani tam se během sezóny neobjevil. “Tuhle sezónu jsem se do toho spíš zase dostával. Hrál jsem v obranné dvojici s kapitánem týmu Josefem Antošem.”

Soustřední při prvním zápase za Keramiku Plzeň.

Mazanec myslel, že zůstane pouze na střídačce, trenér ho však hned postavil do druhé řady, kde měl nastupovat vedle Ivana Vlčka. “Hodně příjemně mě to překvapilo.” Jeho první dojmy z extraligy byly velmi pozitivní. “Bylo to hodně ovlivněné tím, že tu chodí hodně lidí. Potkával jsem tady velká jména, která jsem znal jen z televize a najednou jsem se měl s nimi zmastit,” zasměje se a pak vážně dodá: “Byl jsem trochu nervózní, ale těšil jsem se.”

1. gól. Gratulace Josefa Straky a pořízení nezbytné památky.

David Mazanec odehrál loni hodně slušnou sezónu. Svůj první přestup v kariéře zvládl velmi dobře. “Byla to moje první sezóna v nejvyšší soutěži. Zvykal jsem si tu na nové prostředí, spoluhráče a další věci. Celkově jsem byl docela spokojený. Dělal jsem i docela body a vyhýbala se mně zranění,” hodnotí.

Před letošní sezónou však neměl nic jistého. V Plzni totiž bojovalo o místo v sestavě jedenáct obránců. “A nebyli to žádní ometáci. Hodně sezón měl za sebou Jarda Špelda, byl tu Jirka Hanzlík a další. Říkal jsem si, že nemám co ztratit. Snažil jsem se ovšem bojovat naplno, abych věděl, že jsem pro úspěch udělal maximum. Říkal jsem si, že když budu sedět, nebudu si nic vyčítat a budu se snažit přidat, abych se do sestavy vrátil,” popisuje.

Příprava se Mazancovi vydařila, ovšem jeho rozlet notně přibrzdilo přípravné utkání s Kadaní. Nejen, že Kadaň v posledních vteřinách dokázala vyrovnat náskok Plzeňských, navíc se Keramice zranil David Mazanec.

S Václavem Eiseltem pouze v ochozech.

Plzni se zpočátku hodně dařilo, Mazanec se však na dílčí úspěchy díval pouze z tribuny. Když poté naskočil do zápasů, už Keramika nebyla zdaleka tak úspěšná. “Cítil jsem, že nejsem úplně v pohodě, chyběla mi vyhranost, ta zápasová pauza byla znát. Nechci však, aby to vypadalo, že si dělám nějaké alibi,” říká upřímně. Mazanec po čtyřech odehraných zápasech putoval po deku během domácího utkání se Zlínem, který Plzeň prohrála v prodloužení 2:3. “Byl jsem z toho hodně zklamaný. I já jsem ale cítil, že mi něco chybí. Snažil jsem dohnat fyzičku a zapracovat na sobě.”

Mazanec zatím zůstává trochu dlužen výkonům, které předváděl v loňské sezóně. Malomyslnosti však rozhodně nepropadá a věří, že se vše v dobré obrátí. “Je to asi trochu i otázkou psychiky. Mám v Plzni rozdělanou práci. Za to, co mi Plzeň dala, jsem jí vděčný a chci jí to ještě vrátit, ne odsud utéct,” vyznává se. V posledních utkáních nastupoval v první obranné řadě s Michalem Divíškem, se kterým jeden čas seděl na střídačce jako člen čtvrté řady. Do sestavy mu pomohlo i zranění kapitána týmu Josefa Řezníčka. “Nejsem nepřející člověk, abych klukům přál něco špatného, například chyby nebo zranění. Ovšem samozřejmě bych rád hrál a dělil se s kluky o radost z vítězství,” doplňuje na závěr.